Authority detail
Born: 1890, Malé Svatoňovice
Nationality: česká
Death: 1938, Praha
[effect]: Praha
Proven in: Hordubal
Note: Vyrostl v prostředí rodiny venkovského lékaře v podhůří Krkonoš. Gymnázium studoval v Hradci Králové, vBrně a na Akademickém gymnáziu v Praze. Dále pak
filosofii v Praze, Berlíně a v Paříži. Doktorem filosofie se stal r. 1915 na základě disertace o pragmatismu ( na jejím základě publikoval r. 1918 práci
"Pragmatismus čili Filosofie praktického života"). Krátce působil jako knihovník a vychovatel a v r. 1917 nastoupil do novin, nejprve Národních listů a r. 1921 do Lidových novin, v nichž zůstal až do smrti. Čapek byl v častých osobních stycích s předními evropskými intelektuály ( v letech 1925-33 byl
prvním předsedou čs. Penklubu) a plnil tedy i roli jakéhosi oficiálního reprezentanta meziválečné republiky.
Do literatury vstoupil společně se svým bratrem, výtvarníkem Josefem. Jejich
povídkové soubory "Zářivé hlubiny a jiné prózy"(1916) a "Krakonošova zahrada"(1918) vznikly pod vlivem dobového neoklasicismu, vyznačují se lyrickým vtipem, parodickými nápady a ironickou hrou. Knihy "Boží muka"(1917)
a "Trapné povídky"(1921) jsou již samostatným dílem Karla. Jsou to prózy filosofického typu, vycházející z autorova přesvědčení o nejednoznačnosti pravdy, vyskytují se v nich motivy tajemství a vesmírné úzkosti.
Od počátku 20. let se K. Čapek začal prosazovat i jako dramatik ( krátce
působil jako dramaturg vinohradského divadla). Ve spolupráci s bratrem Josefem vznikla divadelní hra "Loupežník", komedie o iluzi mládí,
a expresionisticky groteskní hra "Ze života hmyzu"(1921). Doslova světový úspěch přineslo Čapkovi utopické drama "R. U. R. ", v němž mimo jiné poprvé zaznělo slovo "robot". Tématem hry "Věc Makropulos" je smysl ohraničenosti
a konečnosti lidského života.
K dramatu se Čapek vrátil ve vyostřeném čase konce 30. let. Výsledkem byla hra
"Bílá nemoc"(1937), humanisticko-pacifisticky rozhořčená výzva proti militarismu, která byla v zápětí úspěšně zfilmována s H. Haasem v hlavní roli,
a pak pateticky vypjatá "Matka"(1938), obsahující hlasitý apel k obraně vlasti.
V divadelním prostředí se také seznámil se svou ženou herečkou a prozaičkou
O. Scheinpflugovou.
Ze začátku 20. let pocházejí utopistické prózy "Továrna na absolutno"(1922)
a "Krakatit"(1924). První z nich využívá prvků reportáže, filmového scénáře i
kolportážního čtiva a vzniká tak jakýsi román-fejeton. Jeho námětem je polemika s vírou v Absolutno( nejen náboženské, ale i sociální) s pověrou
samospasitelného pokroku a konečné utopie. v "Krakatitu" pak jde formou napínavého sci-fi románu o varování před racionalistickou pýchou věřící v možnost uzurpování nejvyšších přírodních tajemství. Stylově se k těmto prózám vrátil roku 1936 v utopickém románu "Válka s mloky", zde s již jasně vyostřeným hrotem protifašistickým.
Ze 30. let pocházejí Čapkova vrcholná literární díla, "noetická " trilogie
"Hordubal"(1933), "Povětroň"(1934) a "Obyčejný život"(1933). Vždy zde představil jeden konkrétní lidský život v několikeré perspektivě, takže se
románová forma láme v pluralitní obraz různých možností. Podobnou metodu
postupných výpovědí zvolil v prozaické skladbě "Život a dílo skladatele Foltýna"(1939).
Čtenářsky velmi úspěšné byly Čapkovy cestopisné prózy, které vyšly knižně v
tomto pořadí: Italské listy (1923), Anglické listy (1924), Výlet do Španěl
(1929), Obrázky z Holandska (1932) a Cesta na sever (1936).
Jeho novinářská práce obsáhla rozmezí od sloupku, fejetonu a causerie až k politické úvaze - z nich shromáždil knižní soubory "O nejbližších věcech"
(1925) a "O věcech obecných čili Zoon politikon"(1932) - právě zde vyšla
Čapkova proslulá a dlouhá léta nepublikovaná úvaha "Proč nejsem komunistou".
Podobný osud měla i kniha "Kritika slov"(1920), analyzující ideologické zneužívání jazyka.
V knize "Marsyas"(1931) se projevil Čapkův zájem o okrajové umělecké žánry.
Z žurnalistické praxe vyklíčily i dva soubory detektivních příběhů "Povídky
z jedné kapsy" a "Povídky z druhé kapsy" ( obojí 1929). Projevem Čapkovy role coby reprezentanta demokratické kultury se stalo přátelství s prezidentem T. G. Masarykem, jehož literárním výsledkem byla kniha "Hovory s
T. G. Masarykem (1928-35). Nelze opominout i proslulé schůzky "pátečníků",
kterých se vedle řady umělců, a to nejrůznějších názorů a zaměření, často
účastnil také Masaryk.
Čapek ovšem - především svými překlady Apollinaira a dalších francouzských
básníků v době 1. světové války a těsně po ní - také ovlivnil vývoj české poezie.
Mnichov 1938, a především štvanice proti jeho osobě, které následovaly, znamenaly pro Čapka otřes, z něhož se už nevzpamatoval. Jeho smrt na Boží hod
vánoční 25. 12. 1938 symbolizovala i konec demokratické první republiky, konec
kultury, jejímž nejčelnějším reprezentantem byl právě Karel Čapek.
i